Když se narodí dítě, každého rodiče zajímá, jaký život na něj čeká. Bude talentované po nás? Klidné nebo živé? Může ho prostředí, které mu vytvoříme, ovlivnit natolik, že bude šťastnější, odvážnější nebo třeba odolnější? I když geny samozřejmě hrají svou roli, věda dnes už ukazuje, že náš vliv je větší, než jsme si možná mysleli. Profesor Pavel Kolář ve své knize Posilování stresem odkrývá zajímavý pohled na to, jak moc mohou rodiče své děti ovlivnit.
Geny nejsou všechno: Jak prostředí utváří osobnost
Každé dítě se rodí s určitou „výbavou“ – genetickým základem, který obsahuje jeho potenciál a některé vrozené rysy. Ale jak ukazují vědecké studie, to, jak se tyto geny projeví, ovlivňuje z velké části prostředí a způsob, jakým dítě vyrůstá. Příkladem je experiment, který vědci provedli na myších: geneticky úzkostné myši vychovávané sebevědomými matkami se chovaly klidněji a méně úzkostně. Podobně i geneticky klidné myši začaly projevovat úzkostné chování, pokud je vychovávala úzkostná matka. A podobný princip platí i u lidí – to, jaká atmosféra doma panuje, jaké vztahy mezi členy rodiny vládnou a jak dítě podporujeme, má velký dopad na to, jak se bude cítit a jaké rysy u něj převažují.
Jak rodiče „spouštějí“ geny
Věda zkoumá, jak se různé situace v dětství mohou podepisovat na tom, které geny dítě využije. Geny totiž nemusí být „zapnuté“ hned od narození – to, jak se projevují, ovlivňuje prostředí. Tento jev se nazývá epigenetika. Znamená to, že dítě sice může mít v genech třeba sklon k úzkosti, ale když mu poskytneme bezpečné, podpůrné prostředí, nemusí se tento sklon projevit. Naopak dítě, které je pod velkým stresem, může některé geny začít využívat jinak.
Mozek, který se učí měnit
Mozek dítěte má obrovskou schopnost přizpůsobit se tomu, co zažívá – tento proces se nazývá neuroplasticita. V praxi to znamená, že dětský mozek neustále reaguje na nové podněty a vytváří nová spojení. Pokud dítě vyrůstá v podnětném prostředí, kde se cítí v bezpečí, jeho mozek se učí lépe reagovat na nové situace, zpracovávat emoce a rozvíjet odolnost. I dospělý mozek se dokáže měnit, ale dětský je obzvlášť otevřený novým vlivům. To znamená, že rodiče mohou svým dětem už od malička dát do života důležitou výbavu – podporovat u nich zvědavost, empatii nebo třeba trpělivost.
Význam bezpečného prostředí
Přizpůsobivost našich dětí je klíčová, a proto je důležité, aby se cítily v bezpečí a byly podporovány. I když možná máme v genech jisté sklony nebo schopnosti, prostředí je může posílit nebo naopak oslabit. Výchova, kterou děti dostávají, tak zásadně ovlivňuje jejich osobnost a přístup k životu. Děti, které vyrůstají v prostředí plném strachu, nepochopení nebo tlaku, mohou své přirozené talenty a odvahu potlačit, zatímco děti, které mají možnost rozvíjet se v prostředí lásky a podpory, si pravděpodobně povedou mnohem lépe.
Epigenetika a životní zkušenosti: Odkaz pro další generace
Dalším fascinujícím objevem vědy je to, že zážitky z dětství mohou ovlivnit nejen život našeho dítěte, ale dokonce i generace, které přijdou po něm. Zkušenosti totiž mohou měnit i genetickou výbavu, kterou dítě předá dál. To znamená, že když dítě vyrůstá v dobrém a bezpečném prostředí, ovlivňuje tím možná i své budoucí potomky.
Děti tedy nejsou jen „produktem genů“. To, jakým způsobem s nimi jednáme, v jakém prostředí vyrůstají a jak je podporujeme, se může hluboce podepsat na jejich životě. V každodenní péči, kterou jim věnujeme, máme velkou moc – formujeme jejich osobnost, rozvíjíme jejich schopnosti a dáváme jim životní jistotu, kterou ponesou celý život.
