První setkání s terapeutem může vyvolávat otázky. Není vždy jasné, co očekávat, jak bude setkání vypadat nebo co je potřeba říct. První terapie vytváří prostor pro seznámení. Postupně se ukazuje, jak spolupráce může vypadat a jestli vám způsob práce terapeuta vyhovuje.

Co se děje na první terapii

První setkání bývá klidné a orientační. Vzniká prostor, ve kterém můžete mluvit o tom, co vás přivádí. Na začátku mohou zaznít jednodušší otázky, které pomáhají navázat kontakt a vytvořit bezpečnější atmosféru. Postupně se rozhovor přesouvá k tématům, která jsou pro vás důležitá. Není potřeba mít vše dopředu promyšlené. Začít se dá i tím, co je v danou chvíli nejblíž.

Je potřeba se na první terapii připravit

Příprava není nutná. Někdo si předem promyslí, o čem chce mluvit. Někdo přichází bez konkrétní představy. Obě možnosti jsou v pořádku. Důležitější než připravenost je otevřenost k tomu, co se během setkání může ukázat.

Jak může první sezení probíhat v praxi

Na začátku prvního setkání se často objevuje nervozita. Je přirozenou součástí situace, ve které se potkávají dva lidé poprvé a mluví o osobních tématech. Úvod může být pozvolný. Někdy se začíná lehčími otázkami, aby nebylo nutné hned otevírat náročná témata. Po úvodním sdílení přichází prostor pro pojmenování toho, co vás na terapii přivádí. Následně může zaznít otázka, co byste si přáli, aby vám terapie přinesla. Terapie pracuje s tím, čemu se říká zakázka. Ta může mít různé podoby:

• někdy směřuje ke konkrétní změně,
• někdy k lepšímu porozumění sobě,
• někdy jde o pravidelný prostor, ve kterém je možné mluvit o věcech do hloubky.

Například pokud někdo přichází s potížemi se spánkem, může si přát, aby se mu dařilo klidněji usínat a spánek byl souvislejší. V takovém případě může být součástí spolupráce i hledání cest, které vedou ke zlepšení spánkové hygieny.

Pokud na začátku není jasné, co přesně od terapie očekávat, může být součástí spolupráce i postupné hledání tohoto směru.

Nervozita na první terapii

Pocit napětí nebo nejistoty se objevuje často. Může být přítomný na začátku i během celého setkání. Není nutné, aby tyto pocity hned odezněly. Důležitější může být vnímat, jestli se postupně objevuje alespoň částečný pocit bezpečí. To, jak se během setkání cítíte, může být důležitým vodítkem. Pokud napětí přetrvává nebo se zvyšuje, nemusí to znamenat, že terapie není vhodná. Může to být podnět k tomu zkusit jiný způsob práce nebo jiného terapeuta. Každý terapeut pracuje jinak. A hledání toho, co vám vyhovuje, může být přirozenou součástí začátku.

Vztah s terapeutem jako důležitá součást

Jedním z důležitých prvků terapie je, jestli vám způsob práce terapeuta vyhovuje. Může dávat smysl vnímat, jak terapeut reaguje, jak vede rozhovor a jaký z toho máte pocit. Postupně se ukazuje, jestli je vám tento způsob blízký. Rozhodnutí pokračovat v terapii může vycházet právě z tohoto vnímání.

Jak může první setkání končit

Na konci prvního setkání může vzniknout prostor pro zhodnocení. Může zaznít otázka, jak jste se během sezení cítili a jestli vám tento způsob práce dává smysl. Pokud ano, je možné domluvit se na dalším termínu. Někdy hned, jindy s odstupem. Součástí domluvy může být i frekvence setkávání. Pro někoho je vhodné setkání jednou týdně, pro jiného jednou za dva týdny. V některých případech může být vyhovující i delší rozestup. Tempo spolupráce se může přizpůsobit tomu, co vám dává smysl.

Co když nevím, jestli je terapie pro mě

Otázka, jestli terapii zvolit, se objevuje u mnoha lidí. Pokud se k ní vracíte opakovaně, může dávat smysl se k ní vrátit i prakticky. Podrobněji se tomuto tématu věnujeme v článku  [Jak poznat, že je čas jít na terapii]

První krok může být jednoduchý

První setkání nemusí znamenat závazek. Může být začátkem zjišťování, co vám vyhovuje. Někdy stačí udělat jeden krok a sledovat, jaký bude mít další průběh.