„Všechno je v pořádku.“ Tato čtyři slova slýcháme často – od přátel, na sociálních sítích, v knihách o osobním rozvoji. Je to mantrou moderní doby, která má podporovat sebelásku a přijetí. Ale co když tím sami sobě někdy více škodíme, než pomáháme?
Tenká hranice mezi sebeláskou a sebeklamem
Sebeláska a sebepřijetí jsou důležité koncepty moderní psychologie. Učíme se přijímat své nedokonalosti a odpouštět si chyby. To je bezpochyby zdravý přístup. Problém nastává ve chvíli, kdy tento princip používáme jako univerzální omluvenku pro jakékoliv chování.
Představte si běžnou situaci v obchodě. Probíhá akce na máslo a někdo zapomněl dát cedulku ke zboží s informací, že lze koupit jen 4 kusy na osobu. Paní neurčitého věku si vezme 6 kusů a dojde s nimi k pokladně. Prodavačka ji slušně upozorní, že si může koupit jen 4 kusy. Paní začne křičet, že tam nebyla žádná cedulka a ať si to strčí někam. Nakonec prodavačka rezignuje, nechá ji zaplatit nákup a domarkuje 2 másla jako další transakci. Paní odchází z obchodu a libuje si, že se jí to povedlo. „To je přece v pořádku,“ říká si, „když neumí dát ani cedulku, je to jejich problém.“
Jenže je to opravdu v pořádku? Ve skutečnosti svým křikem a nátlakem donutila druhého člověka porušit pravidla, ponížila ho před ostatními zákazníky a ještě je na to pyšná. Takové chování může vést nejen k tomu, že ostatní lidé v obchodě mají zkažený den, ale především to něco vypovídá o našich hodnotách a charakteru. Navíc si tím upevňujeme přesvědčení, že agresivním chováním lze dosáhnout svého, což může vést k opakování podobných situací v budoucnu.
Když není všechno v pořádku
Existují situace, kdy přiznání „tohle nebylo v pořádku“ může být zdravější než automatické sebeujišťování. Například:
- Když naše chování ubližuje druhým
- Když opakovaně podléháme stejným vzorcům, které nám škodí
- Když své emoce používáme jako zbraň
- Když se vyhýbáme zodpovědnosti za své činy
Přiznat si, že něco není v pořádku, neznamená self-shame nebo sebeodsouzení. Naopak – je to projev emoční zralosti a první krok ke skutečné změně.
Cesta k opravdové změně
Jak tedy najít zdravou rovnováhu mezi sebeláskou a zodpovědností za vlastní chování?
Zastavte se a pozorujte
- Věnujte pozornost situacím, které ve vás vyvolávají silné reakce
- Všímejte si spouštěčů svých emočních výbuchů
- Sledujte, jaké vzorce se ve vašem chování opakují
Přiznejte si pravdu
- Místo „všechno je v pořádku“ si zkuste říct: „Tohle nebylo ideální, ale můžu se z toho poučit“
- Buďte k sobě upřímní, ale ne krutí
- Pamatujte, že přiznat si chybu je projev síly, ne slabosti
Pracujte na změně
- Začněte malými kroky (např. naučte se techniku hlubokého dýchání pro vypjaté situace)
- Vytvořte si „krizový plán“ pro náročné momenty
- Požádejte o podporu blízké nebo vyhledejte odbornou pomoc
Kultivujte zdravou sebereflexi
- Pravidelně si dělejte „emoční inventuru“
- Ptejte se sami sebe: „Co mi tato situace říká o mně?“
- Hledejte rovnováhu mezi sebepřijetím a osobním růstem
Nová definice „v pořádku“
Možná je čas předefinovat, co znamená „být v pořádku“. Místo černobílého hodnocení můžeme říct:
- Je v pořádku dělat chyby
- Je v pořádku mít silné emoce
- Je v pořádku někdy selhat
- Je v pořádku přiznat si, že něco není v pořádku
- Je v pořádku pracovat na změně
Síla upřímnosti k sobě samým
Opravdová sebeláska není o bezvýhradném přijímání všeho, co děláme. Je o vytvoření bezpečného prostoru pro růst a změnu. Je o odvaze podívat se pravdě do očí a říct: „Ano, tohle není v pořádku – a právě proto na tom můžu pracovat.“
Až se přistihnete, jak automaticky říkáte „to je v pořádku“, zkuste se na moment zastavit. Možná zjistíte, že připustit si „není to v pořádku, ale můžu to změnit“ vás může posunout dál než jakékoliv sebeujišťování.
Nejde o to být dokonalí. Jde o to být upřímní sami k sobě a chtít růst.
