Rodinné vztahy jsou silné, ale ne vždy fungují bezpečně a respektujícím způsobem. Někteří dospělí lidé se rozhodnou omezit nebo přerušit kontakt s rodiči, protože dlouhodobě zažívají situace, které pro ně nejsou zvládnutelné. Tento článek vysvětluje, co odborná literatura popisuje jako nejčastější důvody rodinného odcizení a jak tento proces probíhá.
Co je rodinné odcizení (estrangement)
Rodinné odcizení znamená, že mezi blízkými lidmi dojde k významnému omezení nebo přerušení kontaktu.
Jde o dlouhodobou změnu vztahu, ne jen o hádku nebo krátkou pauzu.
Jednou z forem odcizení je tzv. „no contact“, tedy úplné přerušení komunikace.
Jak časté je přerušení kontaktu v rodině
Výzkumy ukazují, že odcizení mezi rodiči a dospělými dětmi není ojedinělé.
Ve velké americké studii (Reczek et al., 2023):
- přibližně 25 % dospělých někdy omezilo nebo přerušilo kontakt s otcem
- okolo 6 % s matkou
V jiných vzorcích, například mezi vysokoškoláky, uvádí zkušenost s odcizením přes 40 % účastníků.
Frekvence se liší podle kultury, ale fenomén se objevuje v mnoha zemích.
Proč dospělé děti přeruší kontakt s rodiči: nejčastější důvody
1) Zraňující nebo dlouhodobě obtížné prostředí
Výzkumy popisují situace, ve kterých se člověk necítil podporovaný nebo respektovaný.
Patří sem například:
- opakované znehodnocování
- manipulace
- křik a napětí
- prostředí, kde nebyl prostor pro emoce nebo bezpečí
- nepředvídatelné chování a chaos v rodině
Přerušení kontaktu je v těchto případech často krokem ke stabilitě.
2) Opakované porušování hranic
Část dospělých dětí uvádí, že jejich hranice nebyly brány vážně. Mezi nejčastější zkušenosti patří:
- zasahování do vztahů
- kritika životních rozhodnutí
- komentování vzhledu, práce či rodičovství
- ignorování žádostí o respekt
Pokud hranice dlouhodobě nejsou akceptovány, vztah postupně ztrácí bezpečí.
3) Konflikt hodnot a identity
Odcizení vzniká i tam, kde se dítě necítí přijímané v zásadní části své identity.
Může jít o:
- volbu partnera
- životní styl
- orientaci
- víru
- politický postoj
- osobní hodnoty
Lidé popisují, že je pro ně těžké žít autenticky, pokud musí skrývat, kým jsou.
4) Opakovaná neochota o vztahu mluvit
Dospělé děti často uvádějí, že roky zkoušely situaci měnit – rozhovorem, prosbami, otevřeností.
Někdy však narážely na:
- bagatelizaci
- popření
- obranu typu „to si špatně pamatuješ“
- odmítání reflektovat minulost
Když nenajdou způsob, jak o vztahu bezpečně mluvit, odstup se může stát poslední možností.
Je přerušení kontaktu proces, nebo skok?
Výzkumy ukazují, že odcizení obvykle vzniká postupně, často v těchto fázích:
- vnitřní odstup a menší sdílení
- omezení kontaktu
- jasnější hranice a snaha o změnu
- rozhodnutí o „minimálním kontaktu“ nebo „no contact“
Tento proces může trvat měsíce až roky.
Jak lidé prožívají přerušení kontaktu
Dospělé děti často uvádějí:
- kombinaci úlevy a smutku
- pocit většího klidu
- někdy i pocity viny
- obavu z reakce okolí
Rodiče často uvádějí:
- ztrátu
- zmatek
- stud
- někdy i nepochopení toho, co se stalo
Obě perspektivy jsou skutečné, ale mohou se zásadně lišit.
Je možné vztah později obnovit?
Někdy ano, ale obvykle v jiné podobě než dřív.
Obnova vztahu často vyžaduje:
- respekt k hranicím
- otevřený dialog
- ochotu reflektovat minulost
- změnu vzorců komunikace
V některých případech je zdravější, když vztah zůstane ukončený.
Seznam použitých zdrojů:
Agllias, K. (2016). Disconnection and Decision-Making: Adult Children Explain Their Reasons for Estranging from Parents. Australian Social Work, 69(1), 92–104.
Blake, L. (2017). Parents and Children Who Are Estranged in Adulthood: A Review and Discussion of the Literature. Journal of Family Theory & Review, 9(4), 521–536.
Carr, K., Holman, A., Abetz, J., Koenig Kellas, J., & Vagnoni, E. (2015). Giving Voice to the Silence of Family Estrangement: Comparing Reasons of Estranged Parents and Adult Children. Journal of Family Communication, 15(2), 130–140.
Conti, R. (2015). Family Estrangement: Establishing a Prevalence Rate. Journal of Psychology and Behavioral Science, 3(2), 28–35.
Gilligan, M. (2021). Patterns and Processes of Intergenerational Estrangement. Journal of Marriage and Family.
Linden, A., & Sillence, E. (2021). I’m finally allowed to be me: The impact of family estrangement on identity reconstruction. Families, Relationships and Societies.
Melvin, K. (2022). The Changing Impact and Challenges of Familial Estrangement. The Family Journal.
Reczek, R., Stacey, L., & Thomeer, M. B. (2023). Parent–Adult Child Estrangement in the United States by Gender, Race/Ethnicity, and Sexuality. Journal of Marriage and Family, 85(2), 494–517.
Scharp, K. M., & Thomas-Maddox, C. (2020). Family Estrangement and Communication. In: The International Encyclopedia of Interpersonal Communication.
American Psychological Association (2024). Healing the Pain of Estrangement. Monitor on Psychology, 55(4).
Russell, A. (2024). Why So Many People Are Going ‘No Contact’ with Their Parents. The New Yorker.
