Možná to znáte. Jíte vyváženě, hýbete se, večer odoláváte sladkému… a ručička na váze se ani nehne. Nebo ještě hůř – leze nahoru. A vy si říkáte: Co ještě dělám špatně? Možná nic. Možná je vaše tělo jen ve stresu.
Stres jako záchranný režim
Když je organismus pod tlakem – ať už kvůli práci, vztahům, nebo vnitřnímu tlaku na výkon – spouští se sympatický nervový systém. Ten je zodpovědný za tzv. boj nebo útěk, tedy pohotovostní režim. Tělo začne produkovat stresové hormony jako adrenalin a noradrenalin. V tu chvíli jde vše ostatní stranou: trávení, regenerace i hormonální rovnováha. Tělo neví, že se neblíží reálná katastrofa – jen že nestíháte, necítíte se v bezpečí, nebo se velmi snažíte.
Proč to komplikuje hubnutí?
Ve stresu se může dít několik věcí:
- Tělo šetří energií a zadržuje tuk. Má pocit, že může přijít horší období, a tak si raději ukládá zásoby.
- Trávení se zpomaluje. Když je aktivní sympatikus, potlačuje funkce, které nejsou akutně potřebné – například trávení nebo vstřebávání živin.
- Zvyšuje se chuť na rychlou energii. Cukr a tučné jídlo tělu „pomáhají přežít“. Tělo si říká o rychlé palivo – a pak ho opět ukládá.
- Spánek se zhoršuje. A bez kvalitního spánku organismus hůř reguluje hladiny hormonů (např. leptinu a ghrelinu), které ovlivňují pocit hladu a sytosti.
Co s tím?
Hubnutí není jen o jídle a pohybu. Je to také o rovnováze v těle. Aby mohl organismus tuk spalovat, musí mít dostatek signálů, že je v bezpečí. A to je práce pro druhou větev autonomního nervového systému – parasympatiku. Ten se aktivuje při odpočinku, hlubokém dýchání, pomalé chůzi, meditaci nebo v příjemném kontaktu s druhými.
Zjednodušeně řečeno:
Sympatikus = STRES
Parasympatikus = POHODA
A právě v pohodě tělo nejlépe tráví, regeneruje – a paradoxně také hubne.
Laskavost k sobě jako předpoklad změny
Pokud je tělo dlouhodobě pod tlakem, nedovolí si uvolnit zásoby energie. Ne proto, že by se bránilo změně, ale protože se nás snaží chránit – vnímá napětí jako hrozbu. A když tělo vnímá hrozbu, přepíná se do režimu přežití. Zrychluje se tep, zpomaluje trávení, zvyšuje se hladina stresových hormonů a organismus si začíná ukládat energii „na horší časy“. V takovém stavu není bezpečné pouštět tukové zásoby ani podporovat obnovu sil.
Z tohoto důvodu může být laskavější přístup k sobě, zpomalení a zklidnění nervového systému důležitým základem, na kterém se dá bezpečně stavět jakákoli změna. Teprve když tělo cítí klid a důvěru, může začít spolupracovat.